Živila mě skromně práce
žila jsem o rohlících
zatím za jiné utrácel
nejmíň po statisicích

Nechtěla jsem nikdy po něm
nic, než jeho přítomnost
musel to být asi blázen
měl mě totiž brzo dost.

Sama sebe musím se ptát
jestli je to zbabělost
co muže nutí mi lhát
nebo lžou jen pro radost?

Proč říká všechny ty věci
který nikdy nesplní
asi to byly jen kecy
když už dávno žije s ní.

Klidně tvrdí "miluji tě,
nechci to už nikdy jinak
chtěl bych tebou zplodit dítě"
pak čekáním mě napíná.

Nechá mě stát na ulici
když mu chci říct velkou zprávu
líbá uvnitř v svitu svící
jinou - a já jsem za krávu.

Potkala jsem prince
aniž bych ho hledala
během času jsem se
do něj zamilovala

Vždycky, když jsem váhala,
řekl "ještě jsem tu já"
a tak jsem důvěřovala
budovala a stavěla...

Stála jsem vždy při něm
kdykoliv měl problém
odkládala svoje touhy
až mu skončí zlé období

Žila jsem v přesvědčení
že tohle je ten pravý
on oproti všem jiným
zdál se mi dokonalý

Pak však chybu udělal,
neřekl mi, že už dál
mezi námi není nic
že už jinou má rád víc.

Osaměle exhibuju
články na web vystavuju
"sbohem můj jediný princi
ostaní teď nemaj šanci"
Je to ale neodradí
wokem na mě denně hledí
jestli něco nového
nenapíšu pro něho.
Už to vzdejte, pánové
mé srdce je zlomené.
Nechci křivdit - mezi námi
vím, že hlídaj mě i dámy
bolestí mou kochejte se
štěstí vám to nepřinese.

Nesmím jenom zapomenout
narodit se správnou ženou
nebýt opět naivkou
žádnou měkkou citlivkou.

Bez účasti, citů dalších
budu jistě úspěšnější
na rukou se nosit nechám
ale srdce, to už nedám.

Pokud někdo bude náhodou tak sebekritický, že se při čtení pozná, může si za to sám a má velmi dobrý důvod se nad sebou zamyslet, protože tato kniha je napsána věrně podle skutečných a pravdivých událostí tak, jak se postupně přihodily, všechny postavy v této knize jsou skutečné a veškerá podoba s osobami žijícími teď i dříve je čistě úmyslná a nenáhodná.

O SLEPICÍCH

Jsem taky žena. Ale nepovažuji se za slepici. Tedy aspoň ne za tu opravdovou, která dodržuje slepičí zásady a prožívá slepičí historky. Jednou v životě jsem pracovala ve výhradně ženském kolektivu a každý večer jsem se prohlížela, jestli mi neroste zobák nebo peří. Místo toho se mi protáhly a zašpičatily trojky nahoře i dole.
Pokud nejste chlap nebo slepice, je pro vás slepičí kolektiv životu nebezpečný. Některé slepice jsou o něco méně nebezpečné než ostatní, což ovšem neznamená, že byste si neměli dávat pozor na to, co a před kým děláte nebo říkáte. Když totiž zjistí, že odmítáte přitakat jejich názorům, nastolí vám slepičí teror. Pobyt mezi nimi se stává nesnesitelným a posléze přicházíte buď o rozum nebo o práci.
Slepice poznáte podle chování, způsobu mluvy, levného a slušného oblečení, ale hlavně podle způsobu myšlení. Kromě jiných vlastností často žalují, podlézají šéfům (tzv. ,,čípek" ) a jsou velmi kritické ke svému okolí a samozřejmě velmi shovívavé k sobě samým.
Pokud vychovávají děti, buď na ně kašlou, nebo jim péče věnují až moc. Myslím, že lepší pro dítě je první varianta výchovy, potom se totiž vyhnou několika denním telefonátům maminky z práce typu: ,,Co máš na sobě? Neplácej blbosti a řekni mi co máš na sobě. Jak to, že ses nepřevlíkl? Seš blbej, nebo co ?! Kolikrát ti mám říkat, že máš měsíc domácí vězení a ani se nehneš. A počkej, až přijdu domů, roztrhnu tě jak hada." Dítě slepice, která na něj kašle, se protluče dětstvím, poučí se dokonale z vlastních chyb a co nejdříve opustí rodné hnízdo, aby žilo spokojený a šťastný život s notorikem a narkomanem.
Kromě jiných hobby slepice samozřejmě zbožňují slavné osobnosti jako jsou herci, zpěváci a hokejisté, protože jsou bohatí. Také obyčejní neslavní milionáři nejsou k zahození a stačí k dosažení slepičího cíle. Ten je prostě jednoduchý - klofnout. Slepice, která správně a úspěšně klofne, dostane se mezi slepičích horních deset tisíc a ocitá se v slepičím ráji. Bohužel to téměř žádné nevyjde a tak je až do smrti závistivá a nenávidí svého muže, protože on není ten milionář. Potom se často stává ona hlavou rodiny a slabší mužské povahy se jí neubrání. Slepice - hlava rodiny vždycky všechno ví a když jí to vyjde, nezapomene mu stokrát denně opakovat: ,,Vidíš, já jsem ti to říkala." (Jestli tohle někdy řeknu, zastřelte mě.)
Slepice jsou samozřejmě přesvědčené, že jsou slušně vychované, slušné a vůbec že oplývají jenom samými skvostnými vlastnostmi a nejsou ignoranti, ale pokud je například květinový den a vy sháníte prodejce kytiček, abyste přispěli alespoň směšnou částkou na boj proti rakovině, dělají, že vás neslyší a ani jednu jedinou nenapadne se k vám připojit. Další (méně závažný) projev lhostejnosti projeví při mistrovství světa v hokeji. Právě probíhá semifinále s Kanadou a vám se ho podařilo naladit v rádiu, ale nikoho to vůbec nezajímá. Chápu, že plno žen odchází z místnosti, když manžel sleduje sportovní přenosy, ale mistrovství světa mě v klidu rozhodně nenechává.
Většina slepic má velice křehké zdraví. To třeba ví, že dnes bude přejímka zboží nebo jiná nepříjemná práce a tak cestou zjistí, že by mohla dnes omdlít a pro jistotu zavolá, aby vedoucí včas mohla určit, kdo zůstane místo ní na přesčas. Druhý den je nemocná už v pořádku a překvapivě čilá vypráví kolektivu, jak se jí udělalo na ulici mdlo, jak jí nikdo nepomohl a jak se statečně dostala sama domů. Druhá kolegyně jí přizvukuje a potom vypráví o svých rehabilitacích a EKG a EEG a elektroléčbě a ostatní ani nedutají, aby nepřišly ani o jediné slovo poutavého příběhu o hodném doktorovi a protivné sestřičce. Třetí využije dramatické pauzy a přidá se s historkou o vyšetření jejích zanícených a zauzlených střev a nevynechá jediný detail. Diskusi vyhrává ta, která absolvovala nejvíc nepříjemných a ponižujících procedur. (Podle mě ta třetí, pokud opravdu nic nevynechala.) Velmi oblíbené je taky rozebírání ženských potíží a to tak detailně, že se člověk nestačí divit.
Druhý typ nemocné je slepice - věčná chudinka. Pokud onemocní, což se stává málokdy, do práce přijde a šourá se po místnosti nenalíčená a bledá, konajíc veškerou práci, kterou najde, s výrazem ,,někdo to udělat musí...". Jelikož se na ní nemůžete dívat, jak trpí, musíte jí hodinu přemlouvat, aby šla domů a odpočinula si. Slepice se brání a stále opakuje, že vám to nemůže udělat a když už jí trochu zvikláte, další půlhodinu se ptá, jestli to tady bez ní opravdu všechno zvládnete. Potom dá na vaši radu a konečně vypadne.
Slepici se nikdy a ničím nezavděčíte. Pokud někdy uděláte takovou blbost, že slepici seženete místo a necháte jí bydlet u sebe skoro zadarmo, koledujete si o hromadu nepříjemností. Začne si užívat vašeho bytu, vodit si tam přítele, zvát návštěvy a vám to začne hodně lézt na nervy. Rozčílíte se a vysvětlujete jí, že toužíte po soukromí ve svém bytě a ona vám na to řekne: "To přece není tvůj byt, ale tvojí mámy".
Slepice je poměrně dost zlomyslná, takže ve snaze aby vypadala lepší a hezčí než vy, nikdy pravdivě neodpoví na žádný váš dotaz. Pokud si myslí, že máte šílenou šlehu, zaručeně poznamená, jak vám to dnes sluší. Pokud máte problémy, bude vás naoko litovat, ale v duchu skáče radostí a pokud řekne ,,chudinko malá", znamená to jedno obrovské ,,hurá!!".

SLEPIČÍ ZÁSADY:

- jste-li nový člen slepičího kolektivu, trvá nejméně 5 let, než vás přijmou mezi sebe a nikdy nezaznamenají, že jste svéprávný
- hlavním hnacím motorem každé slepice je touha po závisti ostatních
- slepice zná minimálně dvě cizí řeči, ale málokdy se s nimi doopravdy domluví
- nikdy si ze sebe nedělá legraci, protože ví, že jste blbí a tudíž nemáte smysl pro humor
- nejvíce a nejraději mluví o věcech (lidech), o kterých téměř nebo vůbec nic neví
- všechno, co umíte vy, máte určitě zadarmo. Ona měla jen smůlu a nemůže za to, že se po pěti letech práce s počítačem nic nenaučila.
- pokud upozorníte slepici na chybu, kterou udělala, slušně poděkuje; od té chvíle vás však bude nenávidět = nedovolte nikomu, aby vás v její přítomnosti chválil
- slepičí kolektiv toleruje kolegyni, která musí odejít ,,o něco dřív", jenom to nesmíte být zrovna vy (tohle bude trvat stále)
- slepice je pilná a pracovitá a ochotně dělá i práci, kterou nemusí (pokud je poblíž nadřízený)
- nikdy by si nekoupila nic od podomních obchodníků (- všechno to jsou zloději a podvodníci a není to na úrovni), ale posléze nakoupí stejné zboží pro celou rodinu v Holešovické tržnici
- správná slepice odsuzuje všechno, co nikdy nezkusila
- za nic na světě se v slepičím kolektivu nesnažte udělat něco z vlastní iniciativy (třeba vyměnit toaletní papír ) pokud na to nemáte speciální školení
- nejoblíbenější činností slepic je podrobné rozebírání cizích a detailní popisování vlastních nemocí, vyhrává nejnechutnější
- druhou nejoblíbenější činností je sledování stupidních seriálů, pokud možno s třemi sty díly
- každá slepice je dáma, můžete se o tom přesvědčit, když s plnými ústy něco zaujatě vypráví (to abyste viděli, jak pečlivě rozžvýkala každé sousto)
- pokaždé si dobře pohlídá, jestli náhodou nemáte méně práce než ona
- nesnáší kočky (nevím proč, ale je to tak)
- když zívá, nezakrývá si ústa rukou
- neustále telefonuje
- většina slepic má přítele, tzn. někoho, s kým se neustále rozchází a schází a koho může v práci pomlouvat
- slepici zásadně nezajímají blbosti jako hudba, počítače, kulturistika, fotbal, vaření apod.
- všechny slepice bez vyjímky vypínají elektrické přístroje tak, že je za chodu vytrhnou ze zásuvky

SLEPIČÍ HISTORKY

SLEPIČÍ KOLEKTIV A ROZBITÝ ZÁMEK

Jednou přišel slepičí kolektiv do práce, ale když chtěla hlavní slepice odemknout, zjistila, že jim nějací chuligáni nacpali sirky do zámku. Správná vedoucí slepice si se vším poradí, i jala se sirku dolovat jehlou, kterou nosí vždy při sobě. Samozřejmě se jí to nepodařilo, tak po půl hodině snahy šla vedle do banky, kde mají telefon, zvedla sluchátko a zavolala zámečníka. Mrzlo, až praštělo a tak řekla zámečníkům adresu svého obchodu, uvěřila jim, že přijedou do hodiny a šla čekat ven do zimy před dveře. Ostatní slepice se postupně přidaly (byla opravdu moc velká zima) a stály tam a stály a stály. Mezitím přijelo auto se zbožím. Slepice se rozhodly, že zboží vyloží na chodník a budou u něj stát. Potom usoudily, že je moc velká zima a že počkají. Nato ale napadlo vedoucí slepici, že by mohla přijít nejhlavnější slepice, viděla by je nicnedělat a už by je neměla ráda. I rozhodly se opět, že zboží vyloží. Řidič auta byl chlap, takže řekl, že s nimi počká, aby nemusely mrznout. Slepice se zaradovaly a šly si sednout do vestibulu banky. Jenže sotva si sedly, zjistily, že se blíží devátá hodina, honem se zase zvedly a šly stepovat před dveře. V devět hodin měl totiž přijet ten zámečník. Odbylo čtvrt na deset, půl desáté, tři čtvrtě na deset (zámečník nikde) a přišla nejhlavnější slepice. Uviděla a uslyšela co se stalo, vztekle vběhla do banky a volala opět zámečníkům. Ti jí řekli, že kolega uvíznul v zácpě pod Letnou a až přijede, tak tam bude. Nejhlavnější zase vyběhla na mráz, poskakovala vzteky a měnila barvy. Krátce po desáté dorazila zámečnická pohotovost, zámečník vystoupil z auta, strčil klíč do zámku a odemkl. Slepice začaly šťastně skládat zboží a vyprávěly si ještě týden o neobvyklé příhodě, která je potkala.

VEDOUCÍ SLEPICE

Vedoucí slepice je v práci ta nejhlavnější. Rozhoduje o vašem bytí a nebytí a to jí dává neuvěřitelnou moc a sílu. Jedině ona totiž rozhoduje o vašem platu, pracovní náplni, co budete nosit na sobě a pokud je kam, tak i o vašem povýšení.
Pokaždé říká o své práci, že je stresující. Tato stresující činnost spočívá v buzerování personálu, uzávěrky jednou za měsíc a dvouhodinových obědových pauz. Také nesmím zapomenout na návštěvu představenstva - to je pro ni tak stresující zážitek, že to odnesou i její oblíbenci. Připravuje se na ně už den dopředu: zajde k holiči, vybere nejlepší garderobu, přikáže poddaným, aby bylo všechno perfektní (stejně po nich všechno osobně přerovná a opraví) a nakoupí zásobu kávy a smetany. Potom čeká. Asi tak půl hodiny před příchodem boha poručí všem kdo mají sako, aby si ho oblékli, a kdo ne, tak musí jít předstírat nějakou činnost - třeba rovnat a leštit vystavené zboží. Když návštěva dorazí, zeptá se pětkrát, jestli umíte uvařit kafe, potom dvakrát, jestli umíte i instantní a potom se hodinu řediteli omlouvá za to, že jste ho nečekali a není dokonale naaranžovaná výloha. Předvede mu na vás, jak dokonale jste vycvičení, pak na ukázku někoho ztrapní a při loučení ještě zvládne urazit někoho z delegace.
Má jedinečnou schopnost měnit názory na lidi během dne. Jeden den se vám svěřuje: "Ta slečna Hálová z marketingu je úžasně chytrá a bystrá, s tou se tak skvěle pracuje..." Jenže dojde k častější spolupráci, kterou šéfka přestává chápat a zvládat a druhý den se rozčiluje: "Já nevím, já jsem stokrát posílala slečně Hálový tu smlouvu a ona mi jí zase vrátila, že je špatně vyplněná, s ní se tak špatně spolupracuje..., ona mě prostě úkoluje..." A samozřejmě jí ani nenapadne, že slečna Hálová potřebuje správně vyplněnou smlouvu a proto už třikrát posílala vzor, jak to má vypadat. A takhle postupně zavrhne všechny nové spolupracovníky, protože jsou všichni hrozní a nedá se s nimi domluvit - ačkoliv nikdo jiný komunikační problémy nemá.
Vedoucí slepice bere strašně vážně různé dotazníky, které jí posílá vedení a svědomitě tráví dlouhé hodiny nudným vyplňováním zbytečných papírů, které jsou podle mě dobré jenom k tomu, aby měli na osobním oddělení taky nějakou práci. V dotazníku převládají stupidní otázky typu: co jste na sobě za poslední rok zlepšili, co na sobě příští rok zlepšíte, jak byste zlepšili provoz podniku a tak dále, prostě za deset, dvacet let už budeme podle dotazníků dokonalí, nicméně zatím podle něj pracujeme tak na dvacet procent. Nejhlavnější je natolik bezradná, že vyplňuje hodnocení zaměstnanců společně s nimi a když nemůže najít odpověď na jejich nedostatky, prostě si nějaké pracně vymyslí, protože by nedokázala tuhle kolonku nechat nevyplněnou. Aspoň někomu napíše, že se musí zdokonalit v cizích řečech (přehlížeje fakt, že když volá cizinec, celá směna dotyčného zoufale shání, protože se s ním domluví nejlíp. Vůbec totiž nemá ponětí, kdo co opravdu umí). Další dotazník je anonymní, abyste se nebáli vyplnit upřímně kolonku, jak hodnotíte svého nadřízeného. Po přečtení instrukcí na první straně se dozvíte, že vyplněný formulář máte zaslat v rámci zachování anonymity poštou a tak jej vyplníte opravdu upřímně, načež vedoucí slepice přiběhne a chce ho po vás. Ujistíte ji, že už je určitě na cestě, což v jejím obličeji vyvolá výraz zděšení a vzteku. Chvíli se strachujete o život a potom k vám najednou šéfka přijde s nějakým problémem a začne ho s vámi řešit, jako byste právě přišli.
Slepici s funkcí se často stane, že ji přemůže přemíra důležitosti a potom neví, co říká a odnáší to podřízení. Zavolá ráno do práce, že jde ke kadeřníkovi, poručí ofotit kolektivní smlouvu a poslat ji někam na ústředí a na dotaz, proč zrovna kolektivní smlouvu a jestli nemyslí náhodou svoje připomínky k ní, zaječí, ať uděláte, co řekla. Tak tedy fotíte kolektivní smlouvu, což je asi sto stran blábolů, z nichž se vás týkají zhruba dvě a půl, a když to konečně odešlete, vedoucí dorazí a vříská a celá rudá a flekatá dupe vzteky do země, že jste přeci mamlasové, protože ona myslela připomínky ke kolektivní smlouvě a vám to samozřejmě mělo dojít, i když řekla něco jiného.
Pokud nemá vedoucí slepice vyšší vzdělání, velice tím trpí. Své zaměstnance si vybírá především podle škol a je schopná zaměstnat kohokoliv jenom proto, že náhodou vystudoval a má nějaký titul. Pravděpodobně se jedná o nějaký komplex a proto vedoucí slepice tráví každý měsíc minimálně tři dny na jednom ze spousty školení, která nabízí podnik. Ze školení se vrátí plná inspirace a začne na vás trénovat nové zkušenosti. Nejčastěji se jedná o psychologii a tak chodí po obchodě s metrem v ruce, aby dodržela přesný odstup od lidí podle povahy a nechá to všechny přečíst a podepsat, aby věděla, že budete umět jednat s lidmi.

VEDOUCÍ SLEPICE A POČÍTAČ

Vedoucí slepici dělá taky veliký problém práce s počítačem, ale nikdy by se nesnížila k tomu, někoho ze zaměstnanců se na něco zeptat a tak u něj tráví spoustu času (zrovna když ho potřebujete), jezdí myší po monitoru, mluví si u toho pro sebe a obyčejně něco pokazí. Druhý den se diví, jak se to mohlo stát a všechny kolem sebe obviňuje, že jí to vymazali. Je úplně zbytečné snažit se jí pomoct, protože k smrti nenávidí fakt, že někdo umí něco, co ona ne a pokud se o to pokusíte, sleduje vás s nenávistným pohledem, nevěříce vám ani slovo a nakonec zavolá odborníkovi, který jí potvrdí vaše slova, což jí rozvzteklí ještě víc a dozví se, že si všechno smazala sama, ale místo omluvy vám přijde vysvětlit, jak máte s počítačem zacházet. Upozorníte jí, že vy to zvládáte a to jí urazí, takže nasupeně odkráčí do své kanceláře a postěžuje si, že vy se hned urážíte a že přece nic tak hroznýho neřekla. (V tu chvíli máte chuť jí chytit za nožičky a mlátit s ní kolem sebe.)
Jenomže počítače se neustále zdokonalují a protože firma potřebuje držet krok s Evropou, občas se objeví nějaká novinka i u vás. Například e-mail. Nejhlavnější to vidí poprvé v životě a když je tam člověk, který se jí snaží něco naučit, nedává pozor a svěří vám to s tím, že se naučí pracovat s e-mailem až na svém počítači. Ovšem její počítač je velmi zastaralý a potřebuje především vyměnit, takže chodí stejně na hodinku zablokovat hlavní počítač, snažíce se odeslat e-mail. Tvrdohlavě se o to pokouší sama a podaří se jí akorát nashromáždit hromadu neodeslaných dopisů a diví se, co znamená složka "čekající pošta". Jelikož jste už za poslední rok řádně poučeni, radši jí řeknete "nevím" a dopisy pošlete po jejím odchodu sami. Potom přijde účet za telefon a modemová linka stojí skoro dvacet tisíc měsíčně, protože někdo vypnul automatické odhlašování od sítě. První, co nejhlavnější udělá, je to, že začne (jako ostatně vždy) obviňovat. Nejdřív ústřednu, že vás okradla. Potom dostane do ruky výpis s čísly a počtem impulsů, na kterém je několik stovek impulsů v nočních hodinách, což ukazuje na závadu počítače. Po konzultaci s ochrankou si šéfka vzpomene, že tu noc stavěli její novou kancelář a ona "byla tak naštvaná a unavená", že vlezla pod igelitovou plentu chránící počítač před prachem z bourání, napsala panu Tinkovi e-mail a potom na tento noční tělocvik zapomněla. Moc bych jí chtěla vidět, jak spisuje pod tím igelitem.
Pak přijde na řadu správce sítě, ale ani ten to pravděpodobně nebyl. A jelikož vy tomu trochu rozumíte taky, je logické, že nakonec obviní vás, ovšem je tak neskutečně zbabělá, že jenom vykřikuje "že ví asi kdo to udělal" a vás se ani nezeptá, abyste se náhodou nemohli bránit. Stejně se vám to donese a rozhodnete se, že ode dneška nic nevíte, neumíte a ať si poradí sama. (Nejpravděpodobnější řešení "účtového problému" je to, že se šéfka netrefila myší a vypnula odhlašování od sítě sama.) Nakonec vyhlásí pro všechny zákaz používání e-mailu (jako by o to někdo stál), ovšem pokud přijdete náhodou dřív do práce, zjistíte, že zákaz platí pouze pro vaši směnu (= pro vás osobně), protože na té druhé se vesele e-mailuje a to s šéfčiným požehnáním.
Počítač vůbec rychle zkolabuje, kdykoliv se nejhlavnější objeví v jeho blízkosti. Stačí, aby ho jenom zapnula a už se spouští soubory, které upozorňují na závadu systému, některé se ztratí a začne vrčet větrák a šéfka hned volá správce sítě a začne ho komandovat, takže se z druhého konce republiky dostaví během půl hodiny, aby počítač spustil znovu a zjistil, že mu nic není.

VEDOUCÍ SLEPICE A STAVEBNÍ ÚPRAVY

Vedoucí slepice je věčně s něčím nespokojená a ať už se jedná o prodejní prostory nebo o její vlastní kancelář, neustále něco vylepšuje a inovuje.
Nejdřív se ve své kanceláři dusí, protože Dáma nahoře kouří. Nějakou dobu se spokojí s pokřikováním a telefonováním a potom přistoupí k činu. Nechá si od firmy koupit klimatizaci. První dva týdny vám chodí vyprávět, jak je spokojená a jak je tam u ní teď příjemně a celá jen září. Třetí týden musí dělat uzávěrku a zjistí, že klimatizace hučí a ona neslyší svoje polohlasné počítání, které občas klienty přivádí do rozpaků, protože nepoznají, jestli ta tajemná dáma mluví s nimi, nebo zaříkává moderní techniku. Střídavě tedy klimatizaci vypíná a zapíná a když už si na hučení klimatizace zvykne, hledá něco jiného, na co by mohla nadávat. Obětí se stane kopírka. Malá, užitečná mašinka, která se při nadměrném provozu zadýchá a začne potichu pískat. Šéfka vyskočí, vytrhne ji ze zásuvky za chodu, čímž se zasekne papír a začne ji "opravovat". Nejdřív brutálně vyrve papír z jejích útrob a potom usoudí, že je to starým tonerem. Jelikož nenajde nový, zatřese tím původním, obraceje ho přitom na všechny strany jako šejkr a půlku ho vysype do kopírky, takže teď píská ještě víc a navíc vám všechny papíry lezou pihaté. Stejně nakonec zavolá opraváře, který tu chudinku vyčistí a vyluxuje a vysvětlí šéfce, že všechny malé kopírky pískají a pískat budou.
Po zvládnutí techniky se vedoucí začíná opět dusit, ale teď už k tomu přibudou i oteklé oči a vyrážky, co má "určitě z té černé plísně, která tu je všude na zdech" a ještě ke všemu má určitě leukémii, protože vůbec nepřijde na denní světlo. Najde si místnost, která původně patřila k vašemu obchodu, přemluví vedení, aby ji pronajalo a chystá si novou kancelář. Kancelář má sice tvar metr široké a tři metry dlouhé nudle, ale ona nadšeně plánuje, jak si tam dáte zboží, jak tam budete moct jíst a chodit kouřit a taky si tam budete moct dávat tašky a boty a oblečení... Zatím ale není kancelář snů hotová a šéfce nezbývá, než hlídat a radit všem těm zedníkům a technikům a truhlářům, kteří jí vyrábí nábytek a natahují telefonní linky a stejně nic z toho neudělají pořádně, "no podívejte se, já jsem chtěla ty dveře jako tamty a místo toho vypadají jak do chlíva nebo do sauny". Myslím, že tím chlívem byla blíž pravdě, protože se tam opravdu nebude moct ani hnout.
Nesmíte zapomenout, že vaše luxusní dvoupodlažní prodejna se nachází v historické budově, na kterou se chodí každou chvíli někdo dívat v doprovodu památkářů, s nimiž musíte sejít desetkrát dolů po schodech, aby třeba nepronesli v rukávu půlmetrovou vázu a tak se dá předpokládat, že objevíte něco jako tajnou místnost. Je tam. Stará nefunkční zazděná stoka, do které vede nepatrné okýnko a vleže máte šanci se tam nasoukat. Nejhlavnější dostane geniální nápad - uložíte si tam věci, které se nepotřebují tak často. No nic, dobrých nápadů není nikdy dost.

SLEPICE NA DOVOLENÉ

Slepice si zásadně vybírá k rekreaci exotická místa, aby si připadala moc civilizovaná a na úrovni. Ideálním místem je třeba teď tolik oblíbené Tunisko nebo jiné státy, pokud možno rozvojové (čím rozvojovější, tím lepší). Dává jí to právo tvářit se zhnuseně nebo lítostivě nad cizí chudobou. Má možnost chodit na večeři každý den ve večerních modelech a ví, že nikdo nepozná, že už je nosí příliš dlouho (staré šaty jsou pro slepici jedna z největších pohan). Celé dny u moře tráví kompletně nalíčená a ověšená šperky a kdyby to šlo, bude i po pláži chodit v lodičkách.
Má rovněž jedinečnou příležitost předvést, jaký nemožný hňup, trouba a ubožák je její starší manžel (proč si ho teda brala ? ) a neustále mu radí a komanduje ho: ,,Vem si tu čepici, sedíš na sluníčku, dostaneš úpal. Neseď stranou, jak to vypadá, sedni si k nám. Běž do vody, to's nemusel jezdit k moři, mohl jsi sedět doma na dvoře." A k lidem na vedlejší dece: ,,Já vám nevím, můj manžel už je starší a nic mu to neříká, já bych se přitom docela ráda bavila... No podívejte se, zase pije to pivo a přitom jsme si přivezli z domova, ale to víte, máme ho na pokoji a tak je to teplý..."
Slepice na dovolené vždy musí absolvovat alespoň jeden z mnoha výletů, které se dají dokoupit na místě. Pokud možno ten největší a nejdražší a musí zahrnovat návštěvu hlavního města, aby mohla nakupovat. Stokilovou slepici zaujmou zásadně šaty celé pošité zlatými penízky a nitkami a pětkrát se vás zeptá, jestli si je má koupit. Když jí popáté odpovíte, ať si je koupí, když se jí líbí, zamyšleně pronese: ,,Když já nevím, já už jsem koupila tričko a čepici a asi by nám už nezbylo moc peněz..."
Opravdu nikdy nepochopím, proč někdo jako ona vůbec jezdí na dovolenou.

TYPY SLEPIC

Jednotlivé druhy slepic není jednoduché specifikovat, protože mají většinu vlastností stejných, nicméně se pokusím rozdělit je na několik typů, se kterými jsem se během svého výzkumu setkala, podle vlastností, které u nich převládají.

SLEPICE - VĚČNÁ CHUDINKA

Tahle slepice se zpočátku tváří jako hodná, obětavá a ochotná kamarádka, která je vždycky po ruce, když potřebujete pomoct s něčím novým. Je po ruce taky, když už se po půl roce dávno zapracujete a nepřestane vám nikdy radit a poučovat, protože ví, že bez ní byste nic nezvládli. Je hrozně pilná a pořád musí něco dělat - přinejmenším něco uklízí nebo leští a to brzy začne hodně rozčilovat i ty největší kliďase.
Nemá žádné hobby ani přátele, o kterých by si s vámi povídala, kromě své rodiny, kterou stejně neznáte a navíc jsou její příběhy velmi nezáživné. Nemluví ani o bývalých spolužácích, takže časem získáte dojem, že do školy nikdy nechodila a se svými vědomostmi a zkušenostmi už přišla na svět. Hlavně o ní platí zásada o odsuzování věcí, které nikdy nezkusila.
Je jí sotva přes dvacet, ale mluví a chová se jako stará baba, která už má život za sebou. Stejně jako stará baba neustále rozebírá nějaké svoje nechutné nemoci a zdravotní problémy. Na každou připomínku vám pohotově odpoví něco neutrálního, nejčastěji: "to víš", nebo: "tak vidíš". Po těchto vyčerpávajících větách se zařeknete, že budete celý život radši mlčet, než abyste mluvili za každou cenu.
Ukládá si nejméně tři čtvrtiny platu, takže pořád posloucháte, jak si něco nemůže dovolit. Zřejmě díky své spořivosti vám závidí, že si užíváte života. Pokud máte jednou za čas dobrou náladu a někam jí pozvete, buď nemůže, protože má nějaké vážné důvody, nebo sedí u stolu nad svým dietním salátem, mlčí a cucá minerálku.
Vždycky má nějaké důležité problémy, kterým nemůžete rozumět, protože nevíte nic o životě (sice toho za rok zkusíte a prožijete víc, než ona za celý život, ale tomu by stejně nevěřila). Vzhledem k vaší nezkušenosti vás bude neustále rozčilovat tím, že si po vás (naprostých idiotech) bude všechno kontrolovat a pětkrát se podívá, jestli je v počítači opravdu to, co jste jí řekli.
Zpočátku si o ní myslíte, že je to hodná a pracovitá holka. Časem jí začnete litovat, že je pořád tak sama a neužije si života a máte tendence jí pomoct a vytáhnout jí trochu do společnosti (zbytečně). Nakonec přijdete na to, že si za to může sama a začne vám strašně lézt na nervy, až zjistíte, že jí vlastně nenávidíte.

SLEPICE - ČÍPEK

Opravdu zlá a závistivá je slepice, kterou lze krátce a výstižně pojmenovat "Čípek". (Tento název perfektně charakterizuje její hlavní životní motto.) Před takovou slepicí se musíte mít opravdu na pozoru a krýt si záda.
Nedělá jí problém podrážet kolegyni, která jí tuhle práci sehnala, několikanásobně přehánět, když popisuje vaše nedostatky, ani denně vysedávat u vedoucí v kanceláři a kydat hnůj na všechny kolem. Aby si zajistila u vedoucí slepice trvalou přízeň, dělá ze sebe sociální případ a přestože znáte deset jiných ženských, které mají taky dvě děti, ještě menší plat, žádného manžela, dva nemocné psy a vůbec si nestěžují, slepice - čípek je uznána za chudinku a má výhradní právo nechat se litovat od paní vedoucí. Později k problémům s dětmi a penězi přibude ještě opíjející se manžel, ale pokud si představíte ženušku, jak ještě v kabátě začne zametat a lamentovat u toho, divíte se, že nespáchal sebevraždu otravou alkoholem už dávno. Faktem zůstává, že potřebuje slepičí vedoucí, protože nikdo jiný by se s ní nebavil.
Je taky moc ochotná: zajistí čištění koberců (a neváhá s vedoucí čekat do půl desáté večer, než to bude - aspoň má čas si s ní promluvit o tom, jak moc práce tam jediná zastane, zvláštní na tom je pouze to, že od té doby vás vedoucí nesnáší ještě víc než předtím a o to víc se z Čípka může zjevit), koupila nový lux, shání žárovky na stromeček a taky to stínidlo, co se samo rozbilo během jejich směny, ale samozřejmě tak, aby o tom věděla šéfová. A pokud nemá někdy náladu nebo čas být ochotná, alespoň to předstírá nebo o tom mluví. (Žárovky na stromečku letos nebyly a stínidlo je rozbité čtvrt roku.)
Nesnese, aby někdo něco věděl dřív nebo líp, než ona a má monopol na všechny složitě vypadající práce, aby šéfová viděla, jak je nepostradatelná. A běda vám, pokud si dovolíte vyměnit tu žárovku na schodišti, to umí jenom ona a vy jste si dovolili příliš. Vůbec si radši nedovolujte něco umět.
Slepice čípek je hamižná a lakomá a pro peníze se neštítí absolutně ničeho. Pokud do obchodu přijde podomní prodejce a nabízí cokoliv za výhodnou cenu, bude s ním smlouvat jak na tuniském trhu, dokud jí neprodá dvě trička za cenu jednoho a vůbec si nevšimne, jak po ní koukají kolegyně ani obchodníkových jízlivých připomínek o šetrné hospodyňce, jakou by on tak chtěl mít doma. Bude se s ním prostě dohadovat, dokud nesleví.
Většinou je zamindrákovaná a ostatní jí provedli hlavně to, že jsou mladší, hezčí a nemají děti. Přitom sama není ani ošklivá, ani blbá, jenom jí to je všechno málo. Je to přesně ten typ, co na vás půjde žalovat za to, že jste jí chtěli pomoct a i z vašich předností dokáže udělat před šéfem špatné vlastnosti. Ráda pomlouvá jiné a když se "mytá" osoba dostaví, vrhá se jí kolem krku a radostně vykřikuje, jak jí ráda vidí, jak jí to sluší, "Jé, ty máš dneska novej kabát"...apod.
S čípkem se radši moc nebavte. Pokud jí budete absolutně ignorovat, začne se vám vnucovat sama, ale zachovejte si svou hrdost. Mohli byste na sebe třeba pod vlivem přátelské atmosféry něco prozradit a to víte - čípek nikdy nespí.

SLEPICE - DÁMA

Tento druh většinou mívá nějakou důležitou funkci, protože je nejstarší a tak je logicky i nejchytřejší. Její IQ na to nemá vliv. Má na starosti něco, čemu nerozumí a když podnik koupí nový počítačový program, půl roku má po ruce sešit s poznámkami ("zapnout, kliknout, hotovo"), aby něco nespletla. Pokud se přehmátne a objeví něco neobvyklého na počítači (třeba nápovědu), volá na vás: "Pocem, s tím počítačem se zase něco stalo!"
Je samozřejmě slušně vychovaná a je to dáma, zřejmě proto chrchlá přímo doprostřed místnosti s rukama pečlivě připaženýma u těla, říká "polifka a rohlik", vesele vám vykouří čtyřicet cigaret denně přímo pod nos - hlavně když jíte - a vůbec jí nerozhází, že jedna kolegyně je astmatik a druhá z dýmu ztrácí zrak. Je vám trapné říct jí do očí, jak je bezohledná a jen lehce narážíte. Protože je tak chytrá, nikdy jí to nedojde a musíte ji požádat o trochu ohleduplnosti . Ovšem dáma má velice silné nervy a tak vám jednoduše odsekne a vy se snažíte v tom smradu pracovat dál. Někdy jí sice přepadne záchvat ohleduplnosti a sedne si o metr dál (- asi si myslí, že cigaretový kouř zůstane stát přesně kolem její židle), ale to se stává tak často, že to pravděpodobně nikdy nezažijete.
Jako pravá dáma chodí zásadně v kostýmku nebo jiném slušném oblečení (čím to je, že starší dámy tak milují růžovou ?), s vlasy načesanými do obrovské koule kolem hlavy, která připomíná koudel, s tunou make-upu a ověšená spoustou cinkavých zlatých šperků, co na sebe hlučně upozorňují při každém jejím pohybu. Ovšem tento úbor jí nedovoluje žádnou velkou dřinu, proto musí při každé přejímce zboží nebo inventuře sedět s nohou přes nohu a zaškrtávat čísílka, kolik beden její kolegyně, plazíce se po kolenou po zemi, vytahaly z různých těžce přístupných zákoutí prodejny. Potom to okomentuje, jaká je to ale dřina.
Je jediná, kdo si může dovolit vybrat čtyři týdny dovolené v kuse a ostatní na to nemůžou nic říct, hlavně vy ne. Celou dovolenou stráví u známých v cizině, takže tam samozřejmě bydlí a jí zadarmo. Všichni její známí jsou něco víc než my - většinou emigranti, kteří se neštítí brát důchod v jejich nové vlasti a druhý v Čechách, protože manžel Dámy jim to ochotně vyběhal.
Její manžel je vůbec moc zajímavý člověk. Často za ní chodí večer do práce a nikdy se nezapomene zeptat jakou jste měli dnes tržbu, kolik tu bylo lidí, co mi to visí za nit z kalhot (gentleman, že ano) a ať ještě nezavíráme, protože sedm bude až za dvě minuty. Prostě: jako by mu to patřilo.
Myslím, že jako tahle dvojka se asi chová člověk, kterému se říká snob.

NEPOSTRADATELNÁ

a dobře placená, pokud možno s titulem. Osud nebo neschopnost ji donutily vzdát se studia a živit přítele nebo opuštěné dítě v malém bytě s vysokým nájmem a samozřejmě malým platem. Ostatní kolegyně ji obdivují, jak si dokáže se vším poradit a mají ji za boha, protože je asi moc chytrá, když chtěla na tu školu. Pokud vaše inteligence přesahuje inteligenci varné konvice, považuje vás za sokyni a nepřítele, jelikož už není ona ta nejchytřejší. Brání se ignorováním vaší osoby a pomluvami, které o vás šíří.
Aby zviditelnila vaši neschopnost a nevzdělanost, neustále vás bude poučovat o věcech, kterým rozumíte lépe než ona nebo které se dokonce naučila přímo od vás. Občas se sníží k přátelskému rozhovoru s vámi a povypráví vám několik technických nesmyslů (vesměs se to týká jejího geniálního přítele) a potom vám prozradí, jak vypnout počítač.
Je svým způsobem taky chudinka, ale je příliš vznešená na to, aby to dávala najevo a navíc to o ní všichni vědí, takže se nemusí tak snažit. Pokud k vám přijde podomní prodejce, smutně kouká na levná trička a konstatuje, jak si je nemůže dovolit, tak, aby jí všichni slyšeli a mohli litovat. Přitom denně nosí ohromné tašky s nákupem jídla, které by vystačilo čtyřčlenné rodině nejméně na tři dny a svému milému vyváří hory jídla. On je totiž její "dobrá investice" a marně si lámu hlavu, co tím vlastně myslí. Jestli je to jiná verze milionáře (udělám pro něj všechno a až dostuduje, bude mě do smrti živit...), může se jí stát, že se šeredně splete. Její dobrá investice jí využije a až dostuduje, najde si štíhlou atraktivní blondýnu a nikdo se mu nebude divit. Taky kamarádí s Čípkem (a donáší Čípkovi co o něm říkáte), takže si má s kým kvokat o problémech svobodné dívky živící přítele, který se pravděpodobně neumí ani objednat ke kadeřníkovi, takže ho tam musí objednat i doprovodit.
Samozřejmě umí perfektně anglicky a tak má na starosti styk se zákazníky - jen ona může telefonovat nebo psát klientům (= nemluvit s klienty a nedotýkat se faxu, na to má školení jenom ona a taky smí jediná vyměnit toner v kopírce). Pokud je náhodou nemocná nebo nemá zrovna službu, smíte taky mluvit s některým ze zákazníků. Druhý den se diví, že se obejdete stejně dobře i bez ní, když jsou všichni kolem tak neschopní. Ovšem šéfka si to nemyslí a velice trpí, když je Nepostradatelná pryč, protože je bez ní úplně bezradná.
Pokud se objeví v podniku nějaké problémy (třeba hrozí krach), jako první má vymyšleno několik variant, jak ho zachránit, ačkoliv jsou ve firmě studovaní odborníci, kteří to mají v kompetenci.
Nemá vás ráda a to hlavně proto, že když přijdete do práce, tak se neusmíváte. Já teda nevím, proč bych se měla usmívat při příchodu do práce jenom proto, že ona má ve zvyku neupřímně ječet nadšením, jako byste se měsíc neviděli. Navíc poněkud opomíjí fakt, že v posledním roce dvacátého století je chemie tak daleko, že s páchnoucími částmi těla (jako jsou třeba nohy) se dá něco dělat. Například je umýt a použít deodorant.

NYMFOMANKA

Zřejmě nejtypičtější druh slepice, jak si je všichni představujeme. Není úplně lhostejná k drbům, ale většinou nemá čas na všeobecné klepy a pomluvy, protože v životě objevila něco mnohem smysluplnějšího a zajímavějšího - chlapy a sex.
Pokaždé když si najde nového přítele (zatímco ten starý je třeba na služební cestě), přijde se šťastným výrazem na tváři a celému obchodu včetně zákazníků oznámí: "Teda holky, já jsem měla včera sex." A holky se na ní vrhnou a začnou vyzvídat podrobnosti a číselné údaje a co udělá s tím starým a radit "Já bych mu to prostě řekla po telefonu a hotovo..." a přemlouvají ji, aby jim ho přivedla ukázat. Tak jim ho přivede ukázat a všichni ho shledají sympatickým a když se jí na něj po čtrnácti dnech zeptáte, odpoví vám bezelstně: "Ale já se s ním přece už rozešla" a potom vám vysvětlí, že se vrátila (už popáté) k tomu starému, protože jí ho bylo líto.
Shánění potencionálních milenců na večer jí zabere tolik času, že nemá myšlenky na něco tak přízemního jako starosti, jak někoho zničit nebo ztrapnit. Před drby dá kdykoliv přednost šťavnatému popisování posledního "sexu" nebo myšlenkám na něj. Během jejího monologu se poněkud začnete ztrácet v počtu milenců a máte zmatek v jejich jménech, ale oproti tématům, jako jsou zdravotní a gynekologické problémy ostatních kolegyň (s oblibou probíraných při jídle) je to vlastně osvěžující téma. Připomíná to poradnu v ženských časopisech.
Jedinou menší vadou by mohla být její náklonnost k alkoholu; to po večeru stráveném s některým z milenců a spoustou piva nebo vína nebo čehokoliv půl dne v práci prosedí s cigaretou a druhou půlku dne vám vypráví, jak se "strašně" opila a jak je jí zle a nemůže chudák vůbec nic dělat.
Jinak je v podstatě k pomilování a málokdo se na ní umí doopravdy rozzlobit, protože je taková roztomilá. Občas jí dělá trochu problém porozumět anglicky mluvícím zákazníkům a tak jim na jejich otázku odpoví něco úplně jiného:
(Klient: "These vases are really wonderfull"
Nymfomanka: "No problem"
K: "Sorry, but I didn´t understand"
N: "No problem")
Ovšem taková drobná chybička jí na roztomilosti rozhodně neubere.

DRBNA

Skoro v každém slepičím kolektivu se najde nějaká Věruška, Maruška nebo Libuška, která se snaží na intrikách a vzájemné nevraživosti vydělat. Nechápu sice jak, ale asi jí jde především o to být všemi oblíbená a tím odvést pozornost od toho, že se moc nepředře. Při pohledu na ni přemýšlím, kde dělají všechny ty ženské časopisy průzkumy, podle kterých ženy zvládnou o mnoho víc práce než muži a to všechno za menší plat, protože slepice drbna si ráno v pracovní době dojde na trh pro zeleninu, odbyde si nějaké papírování (podobně jako slepice dáma, se kterou se přátelí) a potom sedí celý den na své oblíbené židli u telefonu (ze které se ani nehne) a volá pětkrát denně všem svým příbuzným, jí, čte si, luští křížovky nebo udržuje drby při životě.
Občas se pochlubí, jak její chytrá dcera s přítelem nakoupili levně boty, když vyměnili cenovky nalepené na podrážce - myslím, že podobné věci dělají lidé, kterým se říká podvodníci nebo zloději. Taky ona sama nezůstává pozadu a chodí fikaně nakupovat k Marks a Spencerovi, aby po půl roce onošené zboží zase vrátila, takže jí vlastně nic nestojí. Je absolutně nad věcí a všichni kromě ní a její rodiny jsou úplně blbí a taky to každému řekne, používajíce při tom slovník dlaždiče. Ona vůbec před mladými a nezkušenými sebevědomě vykřikuje věty typu "Já bych jí to řekla, Já bych ho kopla do prdele, Já bych si to nenechala líbit..." a potom hodinku telefonuje se svou dospělou dcerou, aby jí poradila, jak na chlapy.
Drbna si s vámi strašně ráda povídá a tahá z vás jak se máte a co děláte a vůbec máte dojem, že vás musí zbožňovat, a protože jediná pracuje s oběma směnami, každý den vám nosí novinky o tom, jak ošklivě o vás zase ty mrchy mluvily. Polituje vás a poradí, jak je máte ignorovat (sami byste na to totiž nepřišli) a druhý den jde zase na druhou směnu a povídá jim, jaké špinavosti jste za celý den napáchaly vy a co ošklivého jste říkaly vy o nich. Jak jinak si vysvětlit, že druhá směna ví okamžitě všechno, co se šustlo za celé včerejší odpoledne.
Neustále vám připomíná "ty jsi tu nejchytřejší" a časem vám to začne připadat velice zlomyslné, protože to říká hlavně, když je okolo co nejvíc zamindrákovaných chudinek a závistivých čípků.
Je to ta nejvytrvalejší a nejzapřísahlejší drbna, jakou si jen můžete představit. Pokud není první, kdo přinese nějaký drb, strašně tím trpí a tvrdí, že je to nějaká fáma. Za věrohodné považuje totiž jenom ty drby, které roznáší sama. Pomluvy a klepy jsou smyslem jejího života a pokud nemá s kým si špitat hnusné historky, je celá nervózní a potom se občas zapomene přetvařovat a je moc nepříjemná.
Je zaměstnaná jako skladnice, ale když přijde zboží, místo aby ho nosila do skladu, ujme se papírů a na něčí dotaz "Tak co, jdeme do skladu pro vozejk?" dotčeně zvedne hlavu a oznámí všem nahlas, aby o jejích slovech snad nebylo pochyb: "No já do skladu nepojedu! To holky z druhý směny už dávno letěj pro vozejk." Protože si všichni uvědomují, že připomenout jí její pracovní náplň (skladnice je od slova skládat, že) by znamenalo vydat se na nemilost jejím intrikám, jdete radši do skladu pro ten vozejk a odvezete tam veškeré zboží, zatímco ona si upravuje umělé nehty. Aspoň nemusíte sledovat její hnusné přetvařování a užijete si ve skladu trochu milé samoty. Několik následujících dní ji neobtěžujete a do skladu si automaticky chodíte pro všechno sami a ona se naštve ještě víc a mlátí kolem sebe vším, co jí přijde pod ruku, protože "je přece skladnice a pro to zboží by došla". Přestane vás oslovovat Marcelko a Andrejko a mluví tak nahlas, že by se dalo říct, že řve.

SLEPIČÍ SMĚNA

Téměř ve všech obchodech v centru se pracuje na směny, aby mohl majitel mít otevřeno do noci i o víkendech a byla co největší tržba. "Druhá směna" je nejsilnější zbraní vedoucí slepice a majitelů, kteří se rozhodli, že u nich budou pracovat jen ti nejotrlejší. Funguje to tak, že když má vedoucí slepice pocit, že je v práci moc klid nebo nuda, začne protežovat jednu směnu. Lituje je, pokud mají pracovní víkend, lituje je, pokud mají malou tržbu a vychvaluje do nebes, pokud udělají něco, co je jejich povinnost nebo velkou tržbu, což je věc náhody. Jako byste vy nikdy nepracovali o víkendu, měli jenom malé tržby a ještě k tomu naschvál a vůbec se tam jenom tak flákali. Samozřejmě, že tohle jednání druhou směnu naštve a začne tu první nesnášet.
Jako nejlepší obrana se osvědčilo trumfnutí druhé směny v podlízání a pochlebování (třeba pozvat vedoucí na společnou kolektivní večeři, ovšemže jenom s vaší směnou), ale musíte na to mít žaludek. Někdo například nevydrží s nervy, má-li vedoucí přijít od kadeřníka a stráví půlhodinu na WC, aby jí nemusel chválit nový účes. A naopak, najdou se povahy, kterým nedělá problém říkat věty jako: "Vám to ale dneska sluší, a jakpak jste dopadla včera u toho doktora, už to máte lepší?" Nejhlavnější celá roztaje, zapomene, že má spoustu práce a rozpovídá se, co včera vařila, co jí řekl ten doktor... "Jé, Jiřinko, ty máš ale hezký boty..." a Jiřinka je zase na půl roku hvězda.
Bez ohledu na neustálé vyzdvihování jedné směny od nejhlavnější, směny mezi sebou neustále soutěží a navzájem se nesnáší. Přispívají k tomu různé nesmysly, vynalezené firmou k podpoře prodeje, jako třeba "hodnocení prodeje". To prodavačka, která obslouží nejvíc zákazníků, dostane jednou za rok odměnu, kvůli které vypukne hotové peklo. Hodnocení probíhá tajně, ale to nezabrání směnám, aby neustále žárlivě střežily, kdo kolik prodal, lezouce přitom do počítače vedoucí, kdykoliv se na chvíli vzdálí. A pokud během soutěže zjistí, že vede nová prodavačka, můžou se teprve zbláznit. Všechny se shodnou, že nová nemůže být přece tak zkušená, aby byla nejlepší a vedoucí nakonec rozdá výhru spravedlivě všem, protože "si myslí, že není správné, aby vyhrála, když je tu nejnovější". Směna nové prodavačky se solidárně přikloní na její stranu a hned je tu další důvod, proč se navzájem nesnášet ještě víc. Druhá směna začne bojovat a přesvědčuje zákazníky, aby nakupovali pouze o jejich víkendu a dopadne to tak, že pokud se zákazník splete a přijde na vaši směnu, desetkrát se zeptá na Katarínu a po desátém ujištění, že tu Katka opravdu není, s vámi odmítne komunikovat a prozradí vám, že přijde v pondělí za ní a nebo taky nenakoupí vůbec nic, protože v pondělí odlétá domů.
Většinu problémů mezi směnami způsobuje fakt, že vedoucí slepice je příliš ovlivnitelná a pokud jí jednou jedna směna přesvědčí, že je ta lepší, hezčí, chytřejší, výkonnější a ochotnější, má druhá směna nadlouho smůlu. Vedoucí se po vás bude minimálně jeden rok vozit, překroutí i váš pozdrav a na důkaz toho, jak je kompetentní, bude všechny křivdy, které jí provedete, probírat detailně s první směnou a ta bude ochotně přikyvovat, jak jste horší, ošklivější, hloupější, neschopné a neochotné. Myslím, že jakýkoliv normální člověk by něco takového prokoukl hned zpočátku a rychle by to utnul. Ne však vedoucí slepice - při každé zprávě druhé směny o vašich špatnostech ani nedutá a myslí si, že děvčátka se na ni usmívají, protože jí rády vidí a chodí se jí do kanceláře ve sklepě ptát, jestli ještě žije pouze ze strachu o její život nebo zdraví. (Jak může být dospělá ženská takhle naivní, to je fakt záhada.)

EPILOG

Vzdor všem nástrahám kolem vás neztrácejte hlavu a nešiřte kolem sebe paniku, která by mohla situaci ještě zhoršit. Přes všechny slepičí pokusy přetvořit si vás k obrazu svému se nikdy nevzdávejte a zůstaňte sami sebou. Je-li něco pro slepice frustrující, je to právě fakt, že někdo dokáže nic si z nich nedělat a z ničeho nic si jen tak odejít.
Je to pro ně strašná urážka a ponížení, protože se vám tak věnovaly, radily vám a tolik vás toho naučily a nedokážou nikdy pochopit, že někdo může být tak nevděčný a odejít bez slůvka lítosti a pořádné "party" na rozloučenou. Pokud k tomu všemu ještě odcházíte na lepší místo (což je snad samozřejmé), začnou na vás být moc milé, snažíce se na poslední chvíli zapůsobit - co kdybyste třeba povýšili a mohli je nějak protlačit na skvělé místo, kde by se nenadřely a měly za to ohromné platy.